Vltava

Saša Michailidis se ptá Milana Dedery z Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) a Jakuba Grosmana z VŠE v Praze. Je pět let od začátku covidu. Návštěvnost divadel, koncertních síní a kinosálů ještě v roce 2023 nedosahovala hodnot předcovidového roku 2019. Vyplývá to z posledních dostupných dat NIPOS a Unie filmových distributorů. Jak a proč se taková data sbírají?

Je rozkročený do několika uměleckých profesí. Režíroval řadu radioartových projektů pro rozhlas, spolupracuje s hudebníky, překládá z polštiny, polskou kulturu bedlivě sleduje a hlavně vyučuje na DAMU. „Jádrem dramaturgie je komunikace sama, je to specifický způsob přemýšlení o celku,“ říká ve Vizitce. Jak se divadelní dramaturgie proměňuje? A je zájem Polska o českou kulturu a naopak vyrovnaný? Ptá se Ondřej Cihlář.

Zahrada u naší vily v pohraničním městečku neměla plot. Byla úplně otevřená do ulice, která se tehdy jmenovala Stalinova, a nás, děti, které si v té zahradě hrály, nebylo nijak možné udržet doma. Vila samozřejmě nebyla naše, byla „ po Němcích“, jak se tehdy a tam říkalo, dvě rodiny v ní bydlely v nájmu.

Saša Michailidis se ptá technologického editora Hospodářských novin Otakara Schöna a šéfredaktora webu Hifimánie Jana Friče. Máte rádi hudbu nebo filmy a seriály. A přemýšlíte, jaký reprák, projektor, TV nebo soundbar si pořídíte, aby byl zážitek ultimátní. A tohle přemýšlení není jednoduché, protože v globálním světě je možné vše: třeba reproduktor za cenu oběda i bytu 2+kk v Praze. Jak se neztratit v technologickém pojmosloví a neskočit na lep marketingovým vějičkám?

V knihách pro děti nahlíží historii přes současné pátrání, a to ideálně dobrodružné. Napsala knižní sérii Hanka versus historie a za díl Medailon Emilky Horové získala Zlatou stuhu. „Chci děti inspirovat k tomu, aby se svých babiček ptaly, co zažily,“ říká ve Vizitce. „Jsou to příběhy naší paměti.“ Jak vyvažuje poučení a počtení ve svých knihách? A kdo je její první čtenář? Ptá se Karolína Koubová.

Výstava se jmenovala Zázemí, byla v Jilské a v rámci expozice tam můj muž udělal z jedné místnosti dočasnou pracovnu, do které jsem dva měsíce, každé úterý, jezdila pracovat a přijímat návštěvy. Byla v ní vystavena rodinná díla: gobelín neboli hadrák babičky Taťány z šedesátého osmého.

Saša Michailidis se ptá koordinátorky intimity Jany Neustupové a herečky Alžběty Malé. Profese kaskadéra je ve filmu a televizi zaběhlá, nikdo už nenutí herečky a herce dělat nebezpečné záběry. Ale jak častá je přítomnost koordinátorky či koordinátora intimity na place, tedy profesionálů, kteří by se měli postarat o to, aby se herci cítili při natáčení intimních scén komfortně a v bezpečí? Jak toho docílit? Jak vypadá komunikace?

Spolupracoval na filmech Lidice, na dokumentu V síti, seriálu Okresní přebor, Čtvrtá hvězda a nejnověji na snímku s dětskými herci Tichá pošta. Ve Vizitce mluví i o filmových obhlídkách, při kterých už navštívil tisíce domů a bytů a dokázal v nich číst jako z knihy. V čem se liší divadelní a filmová scénografie? A co znamená, „jít na jehovistu“? Ptá se Ondřej Cihlář.

Sedím u praskajícího ohně a dívám se na osvětlený hřbet gotického chrámu svatého Bartoloměje. Je noc a na nebi svítí vzdálené hvězdy i blízké satelity. Poslouchám tlumené hovory těch, kteří sem do Kolínského kláštera také přijeli. Je mi tu dobře.

Náš přední český sklář a designér Rony Plesl se podílí na hlavní instalaci v českém pavilonu na EXPU 2025 v japonské Ósace. Český dům se tam otvírá už 13. dubna.