Na Ceste Brno

Proč  potřebujeme lékaře? Ježíš jednou řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale  nemocní." Jak to tehdy Ježíš myslel? A jak se to dnes týká nás?

Věříme, že Bůh stvořil svět pro nás? Pokud věříme, že Bůh stvořil svět pro nás, hledejme u Něj způsoby jak v něm dobře žít a Bible je pro nás dobrým návodem, jak na to. Římanům 12:1-2 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé. Otázky: Nevzdali jsme moudrost? Od koho se můžeme učit? Co můžeme dát?

Nebojme se tu být pro druhé, když je třeba. Ano, sloužit druhým je někdy opravdu těžké a náročné. Zažíváme hodně zklamání, které nás od toho poslání odhání a odvádí, ale Kristus na kříži pro nás obětoval svůj život a to nám může být posilou, povzbuzením a vzorem pro situace, kdy bychom to vše chtěli vzdát. 'Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých. Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu da

Ježíš vyzval učedníky, aby ho následovali a oni nechali plné lodě ryb a šli za ním. Stejná výzva je tu i pro nás - budeme ochotní následovat Krista? A za jakou cenu? Lukáš 5:1-11 1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. 3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ 5 Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ 6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. 7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ 9 Neboť jeho i všechny, kt

Jakou bychom měli být církví pro naše přátele a kamarády? Proč mají různí lidé tak rozdílnou zkušenost s církví? A jak může Ježíš narovnat naši skoliózu - naše pokřivené pokolení. Církev je jako mixpult - je na nás, jaký zvuk naladíme a jestli bude pro ostatní milý. Skutky 2:38-47 '„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení. Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potř

Jde Boha přemluvit, aby dělal, co chceme? A jaké PR mu tady na zemi jako společenství Na Cestě budujeme? I na takové otázky se dnes František zaměřil a Vy se na ně můžete zaměřit také. Exodus 32:7-14 'Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!‘“ Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!“ Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: „Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země‘? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš! Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpo

Nestačí Boha jenom poslechnout, potřebujeme přemýšlet, jako On. A jak na to ukazujeme na příběhu Jonáše, který je výbornou satirou k tomuto tématu... Jonáš 4 1 Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, 2 že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. 3 Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“ 4 Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“ 5 Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. 6 Hospodin Bůh zařídil, aby vzešla jedna popínavá rostlina a rozprostřela se Jonášovi nad hlavou. Dávala mu stín, aby se mu ulevilo a nebylo mu zle. Jonáš měl z té rostliny opravdu velikou radost. 7 Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby tu rostlinu napadl červ, takže uschla. 8 Když pak vyš

Jak je to s našimi modlitbami? Slyší nás vůbec Bůh: Důvěřujeme jeho moci a spoléháme se na ni, i když se nám zdá, že nebe je hluché. O tom mluvil Pavel. Marek 14:32-41 32  Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ 33  Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34  A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35  Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36  Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ 37  Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 39  Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. 41  Přišel potřetí a řekl ji

V Bibli je spousta příkazů, které mají nás a ostatní provést životem do pomyslného cíle. Často se ale stává, že někde bloudíme, ztrácíme motivaci nebo nám docházejí síly. Proč a jak bychom měli pokračovat dál, ať se nacházíme kdekoli? Právě o tom a dalších myšlenkách, jak zůstat na cestě, bylo Tomášovo nedělní kázání. Jan 14:15-26 „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“ Ježíš mu odpově

Někdy se snažíme najít "spasitele", který by za nás vše odmakal, ale jsou chvíle a příležitosti, kdy nikdo jiný, než my tu danou věc udělat nemůže. Jan 6:1-15 1 Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2 Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3 Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4 Bylo krátce před velikonočními svátky 5 a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli? 6 (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7 Filip mu odpověděl: Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal. 8 Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9 Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře! 10 Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,

Exodus 34 "Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v  milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu,  přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s  trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté  generaci." To je jeden z nejcitovanějších veršů ze Starého Zákona, ve kterém Bůh představuje některé části svého charakteru. V tomhle výčtu vlastností můžeme vidět napětí mezi Božím milosrdenstvím a spravedlností, ale taky ujištění, že jeho charakter je neměnný.

Filipským 1:27-30 Jen prosím, abyste svým jednáním dělali čest Kristovu evangeliu. Když k vám přijdu, rád bych viděl (a když nepřijdu, alespoň o vás slyšel), že pevně stojíte v jednom duchu a že společně jako jedna duše vedete zápas o víru evangelia. Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. Svádíte stejný boj, jaký jste viděli u mě, a jak slyšíte, vedu jej i nadále. Znamená v dnešní době ještě něco slov čest? A můžeme naším životem křesťanů 21. století dělat čest Kristu? Jde to nějak anebo je to jen relikt z  prvního století?

Ostřílená víra se nebojí reality života. Možná se musíme naučit říkat nevím. Příběh s hodinami a nakouknutí pod pokličku překladu Bible z  původních jazyků - nejen tohle zaznělo ve třetím pohledu na téma  pochybností a otázek, kterým musí naše víra čelit. Poslechněte si závěrečné kázíání série, tentokrát od Tomáše Kadlece

O deseti družičkách „Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej. Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly. O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ Všechny družičky vstaly a připravily si lampy. Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘ Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely. Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘ Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“ O kom je toto velmi známé podobenství? Je to svět vs církev? není - je o každém z nás. Buďme připravení

Jako křesťané se někdy bojíme otázek. Víru bereme jako něco mystického, nezpochybnitelného, co tak prostě je a basta. O čem se nediskutuje.  Někteří s takovým přístupem nemají problém a vyhovuje jim - a to je v  pořádku. Mnohé ale v realitě života napadají různé palčivé otázky, na které nezbytně potřebují získat odpovědi. Například mají strach z kladení otázek, protože by mohla přijít nečekaná odpověď, která by naši víru zničila, jako když se vytáhne jedna karta z domku z karet. O tom i o příběhu Joba mluvil Bedřich Smola v druhém díle krátké série Víra, která se nebojí otázek.

Je dnešní církev vůbec k něčemu dobrá? Má smysl se potkávat každou neděli? Jak svědčit o Kristu lidem kolem nás, aby nám porozuměli? Na tyto otázky se dnes snažil odpovědět František s pomocí příbehu letnic, které jsem si minulou děli připomínali. 'Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotá

Jako křesťané se někdy bojíme otázek. Víru bereme jako něco mystického, nezpochybnitelného, co tak prostě je a basta. O čem se nediskutuje.  Někteří s takovým přístupem nemají problém a vyhovuje jim - a to je v  pořádku. Mnohé ale v realitě života napadají různé palčivé otázky, na které nezbytně potřebují získat odpovědi. Co s tím? O tom mluvil Bedřich Smola v prvním dílu krátké série Víra, která se nebojí otázek.

Když se na Ježíšův příběh díváme z různých stran, jsme schopni ho ocenit pokaždé  trochu jinak. Několik pohledů na něj nás čeká v této velikonoční sérii. Na kříži jsme si s Ježíšem vyměnili role - měli jsme tam být my, ale  byl tam místo nás on. Proč to bylo vůbec potřeba? Proč to nešlo vyřešit  nějak jinak? Také o tom bude tento díl. Velikonoční speciál...

Když se na  Ježíšův příběh díváme z různých stran, jsme schopni ho ocenit pokaždé trochu jinak. Několik pohledů na něj nás čeká v této velikonoční sérii. Na svět se v naší kultuře hodně díváme našima očima - jde především o  mě, o to, abych byl šťastný/šťastná, abych dělal/a zábavné věci, aby život nebyl příliš složitý, abych se nemusel/a omezovat. Koneckonců, covidová epidemie podle toho u nás tak vypadá. To je ale v poměrně  silném rozporu s tím, jak žil Ježíš. Jak se s tím můžeme jako křesťané vyrovnat?

Když se na Ježíšův příběh díváme z různých stran, jsme schopni ho ocenit  pokaždé trochu jinak. Několik pohledů na něj nás čeká v této  velikonoční sérii.  Všichni chybujeme a selháváme. A většina z nás snáze vidí chyby na  druhých, než na sobě samých. Nastavujeme laťku příliš vysoko. Co nám ukazuje Ježíšův život a jeho oběť?